Na Mezinárodní festival středoevropského filmu 3Kino přijíždí jako jeden z hostů polská režisérka Kinga Debska. Festival uvede ve svém programu tři její filmy. V sekci Retrospektiva se objeví celovečerní debut Hel z roku 2007, v němž si zahrála Aňa Geislerová a také drama o komplikovaném vztahu dvou sester Moje dcery krávy. V soutěžní sekci pak 3Kino promítne nejnovější počin sympatické režisérky, film Zábava, zábava vyprávějící o trojici alkoholiček.
Jste absolventkou japanistiky. Jak jste se od japonštiny dostala k filmu?
Moje cesta k filmu byla dlouhá a plná náhod a nehod (smích). Původně jsem chtěla být herečkou, ale neměla jsem takový talent. Neumím ani zpívat. Hraní mě ale baví, i když to neumím. Na druhé straně kamery je mi líp. V mé rodině se zatím filmu nikdo nevěnoval. Původně jsem si myslela, že budu studovat něco, co mi rozšíří obzory a mou osobnost. V době mých studií se totiž nestudovalo ani tak kvůli budoucí práci, ale spíše proto že jsme se chtěli něco dozvědět o světě. Japonština byla to nejdivnější, co se studovat dalo. A když už jsem ji začala poznávat, tak jsem to také chtěla dokončit. A byla jsem také v Japonsku na stáži. Japonská kultura je tak jiná! Byly to skvělé časy. Pak jsem studovala žurnalistiku a pracovala jsem jako novinářka. A od novinařiny to už byl jen krok k filmařině – nejprve jsem začala dělat krátké dokumenty. Pak jsem navštěvovala víkendovou filmovou školu Camerimage Film School v Toruniu a poté následovala FAMU v Praze.
Jak na studium na pražské FAMU vzpomínáte?
Ještě před FAMU jsem natočila zhruba desítku dokumentárních filmů, takže ve filmovém světě už jsem nějakou dobu působila. Ale zajímal mě celovečerní hraný film. Je to trochu jiný svět. A přechod z dokumentu do hraného filmu je podle mě asi to nejtěžší, co může tvůrce udělat. Už před FAMU jsem měla nápad na svůj celovečerní debut. Měla jsem tehdy ale malé dítě, a všechno to bylo komplikované. Pro ženy je to vůbec vždycky o něco komplikovanější..
A vznikl tedy z toho nápadu nakonec film?
Ano, to byl film Hel, který jsme natáčeli v česko-polské koprodukci. Hlavní roli si v něm zahrála Aňa Geislerová. Bez FAMU bych ten film určitě neudělala.
Sledujete také český film?
Absolutně. Mám ho ráda. Jezdím na festival Kino na Hranici do Českého Těšína. Je to místo, kde se dozvídám, co je v české kinematografii nového a dobrého, v čem hraje Aňa Geislerová (smích)… Tento tok mám ale pocit, že nemáte úplně dobré časy.
Zábava, zábava
Co vás vedlo ke zvolení tématu alkoholismu u žen, tak jak ho vidíme ve vašem nejnovějším snímku Zábava zábava?
To téma je zkrátka neustále blízko nás. Není snad rodina, kde by někdo neměl problém s alkoholem, taky jsem to z té své znala. Už dříve jsem natočila dokument Herečka o populární filmové hvězdě Elżbiete Czyżewske, která měla s alkoholem problémy. Mám ráda hluboké psychologické portréty žen… Ke spolupráci na scénáři k filmu Zábava zábava jsem přizvala blogerku, bývalou alkoholičku Miku Dunin. Chtěla jsem uvěřitelně ukázat alkoholismus u žen, i když je to u nás v Polsku trochu tabu. Nemluví se o tom, i když je to potřeba. Ten film tedy tak trochu otevřel dveře a vpustil čerstvý vzduch, když ukázal, že ženy mohou být sice silné, ale mohou mít i své slabosti.
Pro mě ve filmu Zábava zábava byla silná právě naděje, která je přítomná, i když se hlavní hrdinky dostanou do velmi náročných situací. Právě pocit naděje je pro vaši tvorbu typický, dá se tedy říct, že to je váš životní postoj?
Myslím si, že život je dost smutný sám v sobě, stejně jak i politická situace. Jako filmový tvůrce mám zodpovědnost za čas, který divák tráví na mém filmu, a proto bych mu chtěla dát trochu naději. Film jsou emoce. Ať už jde o slzy nebo o úsměv, chci je u diváků vyvolávat. To je umění, které se nedá sice naučit, ale když se to podaří, je to zázrak. Takové filmy si pak pamatujeme. Snažím se tvořit tak, aby to bylo autorské, ale zároveň divácké. Chci se dostat do srdce diváka.