Musíme vzdorovat zlu!
Cyklus filmových projekcí Filmem proti ruské agresi představí snímky, které vypráví o moderních dějinách a současnosti Ukrajiny a Běloruska. Výtěžek akcí bude věnován na podporu sbírky organizace Post Bellum, která organizuje nákup helem, výrobu neprůstřelných vest a dalšího materiálu, který je teď na Ukrajině potřeba.
„Společně se spolkem 3KINO a Polským institutem v Praze jsme vybrali filmy, které dávají ruskou agresi na Ukrajinu do širšího kontextu a zároveň zůstávají bolestivě aktuální. Připomínají, proč musíme vzdorovat zlu, které se snaží zničit náš region,“ říká Laimonas Talat-Kelpša, velvyslanec Litvy v České republice. Jedním z prezentovaných snímků bude dokumentární film Mariupolis litevského režiséra Mantase Kvedaravičiuse, který před několika dny právě v Mariupolu s kamerou v ruce tragicky zahynul.
„Dějiny středovýchodní Evropy byly v Česku, stejně jako na Západě, dlouho vnímány z ruské imperiální perspektivy. Pro mnoho lidí teprve tragické události posledních týdnů ukázaly, že tento prostor obývají národy se svébytnou kulturou, dějinami a právem určovat si vlastní osud,“ dodává Maciej Ruczaj, ředitel Polského institutu v Praze. Druhý z prezentovaných filmů, dokument Když květiny nemlčí běloruského režiséra Andreje Kutsily, který nyní žije v exilu v Polsku, vypráví právě o touze po sebeurčení běloruské společnosti, již před necelými dvěma lety brutálně potlačil režim Putinova spojence Alexandra Lukašenka.
Posledním snímkem v rámci květnového programu bude historické drama Pan Jones. „Jsem nesmírně rád, že se nám podařilo pro náš cyklus získat snímek o klíčové kapitole nejnovějších ukrajinských dějin od jedné z nejvýznamnějších světových režisérek, Polky Agnieszky Holland. Film nebyl v Česku téměř promítán, takže je to unikátní příležitost,“ vysvětluje Vavřinec Menšl, ředitel festivalu 3KinoFest a dramaturg projektu.
Květen – měsíc filmů proti ruské agresi
„Cyklus benefičních projekcí Filmem proti ruské agresi jsme nejprve pořádali jen ve třech pražských kinech, nyní se přidala i další města,“ říká Vavřinec Menšl. Cyklus tak bude zahájen v Praze v Městské knihovně a pokračovat bude píseckém kinu Portyč, kde vyhradili filmům proti ruské agresi následující tři středy. Liberecké kino Varšava nabídne kromě filmové projekce i diskusní večer se zástupci organizace Post Bellum. V plzeňském Johan Centru – Moving Station se rozhodli promítnout dokumentární film Mariupolis. Výtěžek z akcí bude věnován na podporu sbírky organizace Post Bellum. Svoji účast na první projekci předběžně potvrdila Svjatlana Cichanouska, zvolená lídryně Běloruska.
Program:
Praha – kino v Městské knihovně
10. 5. Když květiny nemlčí – Gdy kwiaty nie milczą, rež. Andrei Kutsila, Polsko 2021, 71 min.,
Zfalšované prezidentské volby v Bělorusku v roce 2020 vyvolaly masové demonstrace, které tato země dosud nezažila. Brutálně potlačované pokojné protesty však nevedly k odstoupení Aleksandra Lukašenka z prezidentské funkce, kterou zastával už 27 let. Režim naopak přistoupil k nebývale tvrdým politickým represím. Dokument Andreje Kutsily, běloruského režiséra žijícího v Polsku, se zaměřuje na život běloruských rodin, které se bez ohledu na prožitá traumata snaží dále žít. Prostřednictvím filmu můžeme vnímat jejich bolest i naděje, pocítit strach i odhodlání těchto lidí.
V květnu slaví Polsko a Litva společný svátek – výročí ústavy polsko-litevského soustátí a vzájemných slibů obou národů z roku 1791. Tento svátek je významný i pro zástupce běloruské komunity – právě ve spolupráci s ní Polský institut v Praze připravil promítání dokumentárního filmu běloruského režiséra Andreje Kutsily Když květiny nemlčí, který pojednává o atmosféře v Bělorusku po zmanipulovaných prezidentských volbách v roce 2020.
Promítání se koná v rámci projektu 3KinoFestu #Filmem proti ruské agresi. Výtěžek z prodeje vstupenek bude zaslán na sbírkový účet organizace Post Bellum na pomoc Ukrajině.
Písek – kino Portyč– tři středy proti ruské agresi
11. 5. Když květiny nemlčí – Gdy kwiaty nie milczą, rež. Andrei Kutsila, Polsko 2021, 71 min.,
Zfalšované prezidentské volby v Bělorusku v roce 2020 vyvolaly masové demonstrace, které tato země dosud nezažila. Brutálně potlačované pokojné protesty však nevedly k odstoupení Aleksandra Lukašenka z prezidentské funkce, kterou zastával už 27 let. Režim naopak přistoupil k nebývale tvrdým politickým represím. Dokument Andreje Kutsily, běloruského režiséra žijícího v Polsku, se zaměřuje na život běloruských rodin, které se bez ohledu na prožitá traumata snaží dále žít. Prostřednictvím filmu můžeme vnímat jejich bolest i naděje, pocítit strach i odhodlání těchto lidí.
18. 5. Pan Jones – Životopisný / Thriller / Drama Polsko / Velká Británie / Ukrajina, 2019, 119 min
Odpovědnost a poslání novináře proti světu, který nechce vidět ani slyšet… „Čím to všechno Stalin platí?“ ptá se hrdina filmu britský novinář Gareth Jones, když vidí zběsilou industrializaci Sovětského svazu. „Na jihu jsou to samá obilná pole. Obilí je Stalinovo zlato!“ dostane se Jonesovi zasvěcené odpovědi. Mladý novinář původně přijel do Moskvy, aby udělal rozhovor se Stalinem. Navzdory úředním orgánům a agentům, kteří ho hlídají, se mu podaří dostat na Ukrajinu. A o tom, co na vlastní oči viděl a doslova přežil, se snažil přesvědčit Británii a svět. Stalinova politika paradoxně na území nepřehledné úrodné černozemě Ukrajiny vyvolala jeden z největších hladomorů v dějinách lidstva. Odhady se pohybují kolem sedmi až deseti miliony lidí, které hladomor v letech 1932–33 zahubil… Film významné polské režisérky Agnieszky Hollandové nejen připomíná tuto hrůznou politickou zvůli, která je dodnes mnohými zamlčována a zlehčována, ale zároveň je film výsostně aktuální. Vypráví o odpovědnosti novináře, o novinářské odvaze a cti, o tom, jak je snadné zaprodat svou profesní i lidskou duši. Je to odvaha vidět a pojmenovat věci takové jaké jsou navzdory mocným tohoto světa, navzdory všemu pokušení. Dodnes umírají novináři za svou pravdu, tak jako Gareth Jones.
25. 5. Mariupolis
Muž vyráží s dcerou chytat ryby. Dvě tramvaje se srazí – nikdo není zraněn a kabely jsou opraveny ještě ten samý den. V místním divadle nacvičují tanečníci a hudebníci vystoupení. Bomby padají do moře, nikdo si toho nevšímá. Všední život v ukrajinském přístavu Mariupol, ležícím na severním pobřeží Azovského moře na východ od Krymu a kdysi osídleném Řeky, je pod každodenní hrozbou útoků vedenými proruskými separatisty. Tento dokumentární snímek je symbolickou a vizuálně působivou poctou městu v krizi věnovanou všem jeho básníkům i ševcům. Mariupolis byl uveden v roce 2016 na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.
Plzeň – Moving Station (Johan Centrum)
19. 5. Mariupolis
Muž vyráží s dcerou chytat ryby. Dvě tramvaje se srazí – nikdo není zraněn a kabely jsou opraveny ještě ten samý den. V místním divadle nacvičují tanečníci a hudebníci vystoupení. Bomby padají do moře, nikdo si toho nevšímá. Všední život v ukrajinském přístavu Mariupol, ležícím na severním pobřeží Azovského moře na východ od Krymu a kdysi osídleném Řeky, je pod každodenní hrozbou útoků vedenými proruskými separatisty. Tento dokumentární snímek je symbolickou a vizuálně působivou poctou městu v krizi věnovanou všem jeho básníkům i ševcům. Mariupolis byl uveden v roce 2016 na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.
Liberec – kino Varšava
25. 5. Pan Jones – následuje diskuse s představiteli organizace Post Bellum
Odpovědnost a poslání novináře proti světu, který nechce vidět ani slyšet… „Čím to všechno Stalin platí?“ ptá se hrdina filmu britský novinář Gareth Jones, když vidí zběsilou industrializaci Sovětského svazu. „Na jihu jsou to samá obilná pole. Obilí je Stalinovo zlato!“ dostane se Jonesovi zasvěcené odpovědi. Mladý novinář původně přijel do Moskvy, aby udělal rozhovor se Stalinem. Navzdory úředním orgánům a agentům, kteří ho hlídají, se mu podaří dostat na Ukrajinu. A o tom, co na vlastní oči viděl a doslova přežil, se snažil přesvědčit Británii a svět. Stalinova politika paradoxně na území nepřehledné úrodné černozemě Ukrajiny vyvolala jeden z největších hladomorů v dějinách lidstva. Odhady se pohybují kolem sedmi až deseti miliony lidí, které hladomor v letech 1932–33 zahubil… Film významné polské režisérky Agnieszky Hollandové nejen připomíná tuto hrůznou politickou zvůli, která je dodnes mnohými zamlčována a zlehčována, ale zároveň je film výsostně aktuální. Vypráví o odpovědnosti novináře, o novinářské odvaze a cti, o tom, jak je snadné zaprodat svou profesní i lidskou duši. Je to odvaha vidět a pojmenovat věci takové jaké jsou navzdory mocným tohoto světa, navzdory všemu pokušení. Dodnes umírají novináři za svou pravdu, tak jako Gareth Jones.
Iniciátorem cyklu Filmem proti ruské agresi je spolek 3KINO a spoluorganizátorem Polský institut v Praze. Partnery jsou Velvyslanectví Litvy v ČR a Velvyslanectví Polska v ČR.